Auto-Novinky.cz

Francouzské automobilky jsou známé svojí zálibou vytasit se před motoristickou veřejností tu  a tam s nějakým více či méně ztřeštěným automobilovým konceptem. Na ty alespoň trochu společensky přijatelné se pak zpravidla čeká i sériová výroba. Renault upravil sportovní verzi Twinga, „sundal“ jí střechu a nafoukl karoserii. Výsledkem je dvoumístný roadster Wind.

Vysoký ponton karoserie sice možná působí disproporčně, naživo je ale na malý roadster příjemný pohled. Hezkým detailem jsou malý zadní spoiler nebo standardní sedmnáctipalcová litá kola. Skvělá je rychlost, s jakou se z kupé stane roadster. Střechu po manuálním odjištění velké kulaté pojistky složí elektronika za pouhých 12 vteřin. Takhle rychle to umí málokdo. Navíc díky tomu neutrpěla ani praktičnost -- při jakékoliv pozici otevírací střechy nabízí Wind 270 litrů zavazadlového prostoru. Mechanismus sklápění totiž do kufru vůbec nezasahuje, což je technicky vynikající, přesto málo používané řešení.

Stísněný interiér nepotěší dlouhány. Při natažené střeše působí interiér mírně klaustrofobicky, vyšší řidiči nebudou mít i přes nižší posed zrovna ideální prostorové podmínky. Skrz malé okno je také hůře vidět. Přístrojová deska nevypadá na pohled špatně díky svojí nepřeplácaností a členitým tvarem. To však nevyvrací její levný původ symbolizovaný výlučným použitím nepěkně vyhlížejících plastů. Černý „tvrďák“ je okolo ovladačů topení nebo budíků orámován stříbrným dekorem, horní kryt přístrojové kapličky se zas snaží předstírat zdání karbonu. Důkladné je také oplastování dveří, ve kterých zaujme kožené poutko nahrazující klasické madlo. Volant lze bohužel seřídit pouze výškově, ale pochvalu si určitě zaslouží sedačky s dobrým bočním vedením.

Rádio, klimatizace i palubní počítač mají přehlednější ovládání než jak tomu bývá u větších Renaultů. Na zcela nepraktickém místě se naproti tomu nachází vypínač ESP (hluboko vpravo pod volantem) a ovladač elektrického nastavování zrcátek (vlevo). Také odkládacích ploch je v autě minimum. Pomineme-li neuzamykatelnou schránku před spolujezdcem a dva držáky na nápoje, je tu jen místo na aktovku za sedačkami. Tou nejzábavnější věcí na výbavě Windu je bezesporu mechanismus sklápění střechy. Příprava na dvanáctivteřinovou operaci obnáší odjištění otočné pojistky u vnitřního zrcátka a zatažení ruční brzdy. Pak už stačí jen přidržet velké tlačítko na úpatí středového panelu a kochat se bleskovým procesem skládání střechy pod rozměrné víko za vašimi hlavami.

Automobil stojí na příjemně tvrdém podvozku a jeho tuhost podtrhují stylová sedmnáctipalcová kola. Vůz dokáže, i přes své vysoko položené těžiště, překvapivě dobře sedět v zatáčkách a ani dálnice mu nedělá větší problémy. Během pár chvil se dokáže rozjet k povoleným sto třiceti a bez větších problémů limit překročí o třicet kilometrů v hodině.

Daní za vyšší rychlost je hluk, který prostupuje kabinou, a trochu spotřeba. Ta se při 130 km/h pohybuje kolem přijatelných 8,3 litru, při zvýšení rychlosti na 160 km/h stoupá až k 11 litrům a dalších 10 km/h navíc stojí další litr průměrné spotřeby. Ve městě si auto vede nad očekávání dobře s 6,5 litry na sto kilometrů.

V nabídce jsou dva motory, atmosférická šestnáctistovku (133 k) nebo přeplňovaná dvanáctistovka (100 k). Šestnáctistovka se musí více točit, pak předvádí solidní dynamiku, která ovšem vzhledem k téměř 1,2 tuny pohotovostní hmotnosti neohromí. Motor se nechá vytočit až k sedmi tisícům, jeho akustický projev je vcelku příjemný. Spotřeba se při rychlejší jízdě vejde do osmi litrů na sto kilometrů, což není daleko od údaje výrobce.

Wind není autem pro každého. Jedná se tak o druhé nebo třetí auto do rodiny. Pokud se s ním ale párkrát projedete, rozhodně se na každou další jízdu budete těšit, a to I přes některé menší nedostatky.

Video: Renault Wind 1.6 16V

  

Když se řekne Subaru, tak si většina z nás hned vybaví sportovní úspěchy modelu Impreza ve světových rallye, motor boxer s protilehlými válci a symetrický pohon všech kol. Jediné, co Subaru dlouho chybělo, byl vznětový motor, ale to už déle než rok neplatí.

Inženýři od Subaru se počátkem roku 1999 rozhodli pro vývoj prvního naftového motoru s protiběžnými písty na světě. Nejprve oslovili řadu výzkumných institutů a automobilek, aby se nakonec dozvěděli, co už stejně tušili. Totiž že konstrukce boxer je pro vznětové agregáty naprosto nevhodná. Ale Japonci jsou kluci šikovní, nenechali se odradit, a přestože věděli, že to nejde, udělali to. Zatímco předchozí generace Imprezy šokovala veřejnost tvarem přední masky, kterou s větším neúspěchem vybavila automobilka i první Tribecy, zde to je jednoznačně záď, která dlouhé měsíce čeřila diskuse skalních fanoušků Subaru. Ale co naplat, už zmiňovaná ekonomika si žádá své a zejména v Evropě sedanům příliš zákazníků neholduje. Proto se kluci japonští rozhodli pro radikální řez a uřízli Impreze pozadí. Zde se sluší připomenout, že i nejnovější generace Imprezy jako sedan existuje, pouze zůstává starému kontinentu jaksi zapovězena.

Také z celkového pojetí vozu je patrná snaha o přiblížení se evropským konkurentům a z japonské designové školy druhé generace toho příliš nezůstalo. Přední partie a’la Pikaču byly nahrazeny umírněnějšími a boční okénka dostala nově rámy. Celkově je vůz o 5 cm kratší, ale také širší s o 8 cm delším rozvorem. To se pozitivně odrazilo především v prostoru na zadních sedadlech. Díky širokým bokům a krátkému zadnímu převisu působí vůz mohutně a přitom mrštně s nízko položeným těžištěm. Výhružný nasávací otvor na přední kapotě a ostře řezané linky pak dodávají ten pravý muskulaturní kukuč. Jestliže zvenku je snaha o dobytí evropských trhů patrná na první pohled, otevření dveří vás vrátí zpátky na dálný východ. Plasty jsou sice slícovány velmi kvalitě a nikde nic nevrže, přesto se nelze ubránit dojmu, že podobný interiér již byl viděn před více než deseti lety ve čtyřkovém golfu. Na druhou stranu nelze než pochválit skvělý tříramenný volant obšitý kůží, který se drží stejně dobře na dálnici jako na klikatých okreskách projížděných v doprovodu kvílejících pneumatik.

Co ale opravdu potěší, jsou velká zpětná zrcátka a množství odkládacích prostorů. Najdeme je v loketní opěrce, před řadicí pákou, ve výplních všech čtyřech dveří a samozřejmě i v obligátní schránce před spolujezdcem. Při delších cestách potěší i držák na dvojici nápojů mezi předními sedadly. Ale až povezete horké kafe, nenechte se unést tím, že řídíte Imprezu. Nejenže to pálí, ale z potahů se rozlitá káva setsakramentsky špatně čistí!

Sedadla jsou v testované verzi Active klasická civilní. Ta neurazí ani nenadchnou. Co ale potěší, je inteligentně umístěná opěrka hlavy, za kterou si nemusíte vyvracet krk. Kdo chce své pozadí hýčkat na sportovních sedačkách s koženými potahy, musí sáhnout po dražší výbavě Edition.

Pokud jde o velikost zavazadlového prostoru, Impreza nikdy nebyla snem českých chalupářů. A to se bohužel příliš nezměnilo ani příchodem karoserie hatchback. Samozřejmě otevírání zadního víka spolu s oknem je obrovská výhoda, ale kufr o objemu 301 litrů v téhle kategorii nadzvedne obočí jen málokomu. Vždyť jen o litr méně nabízí o třídu menší ikona českých kutilů – domácí Škoda Fabia. Je to daň, kterou si vyžádala zástavba víceprvkové zadní nápravy a systému pohonu všech kol.

U interiéru je na místě se zastavit ještě u dvou věcí. První je ovládání palubního počítače tlačítkem mezi ukazatelem rychlosti a palivoměrem. Tedy na místě, kde se obvykle nuluje denní počítadlo ujetých kilometrů. Problém je, chcete-li jej ovládat za jízdy. Tehdy vám totiž nezbude nic jiného, než prostrčit ruku skrz volant. A to není zrovna příliš bezpečné ani pohodlné. Druhá věc se týká názoru příliš nízko umístěného vnitřního zpětného zrcátka. Často se stáva, že zakrývalo výhled a není kvůli němu nevidět do zatáčky.

Jen málokterá vznětová jednotka má takové charisma jako právě boxer od Subaru. Pravda, 110 kW (150 k) a 350 Nm dokáže z objemu 2.0 l dostat kdekdo, proto si pro pochopení uveďme pár suchých čísel. Stejně výkonný zážehový boxer o shodném objemu je o 6 cm delší, hluk stojícího vozidla o 8 dB vyšší (82 vs. 74 dB u naftového motoru) a rovněž kombinovaná spotřeba hovoří o 2,6 l/100 km ve prospěch dieselu (8,4 vs. 5,8). A to přitom není spotřeba nijak nereálná. V testu byl naměřen průměr 7,4 l, ale to se auto rozhodně nešetřilo. Při troše snahy se vejdete běžně do 6 litrů, pokud se budete snažit hodně, dostanete se na 5,5 l a možná ještě níž. A mějte přitom na paměti, že je vůz vybaven stálým pohonem všech kol. Díky uspořádání s protiběžnými písty má navíc agregát velice jemný chod.

Při dálničních 130 km/h motor na šestý rychlostní stupeň pobrukuje výborných 2300 otáček a apetit motoru se pohybuje kolem 6,3 l. Šestka je přitom skutečně dálniční rychlost, na okreskách si vystačíte bohatě se čtyřmi anebo dokonce jen se třemi stupni. Při devadesátce totiž točíte na čtyřku 2200 a na trojku jen 3000 otáček.

Bohužel pod 2000 otáčkami s ochotou zrychlovat příliš nepočítejte. Začíná se probouzet kolem 1700 otáček a nejlépe se cítí ve 2000, kdy je k dispozici nejvyšší točivý moment, téměř nulový hluk v interiéru a výborná spotřeba. Se zvykem převalování koncernových TDI na hranici 1500 otáček tady nepochodíte.

Jízdní vlastnosti Imprezy jsou už dlouhá léta pokládána za vzor všem potencionálním konkurentům. I civilní model totiž dědí pětatřicet let pilovaný systém pohonu Symmetrical AWD s mezinápravovým diferenciálem s viskózní spojkou. Navzdory logickým obavám z tvrdého podvozku je tento naladěn velmi komfortně a určitě z vás nevytřese duši. Ba právě naopak. Přes nerovnosti se přenáší s elegancí, jakou mu můžou někteří evropští konkurenti jen tiše závidět a na tankodromu českých silnic je radost s ním jezdit.

V zatáčkách se sice poměrně naklání, ale drží, drží a nepustí, přičemž nejmarkantněji to lze poznat na mokré vozovce. Zkuste držet motor v otáčkách, ostře vjet do zatáčky a šlápnout plyn na podlahu. Tam, kde klasická předokolka kapituluje a odporoučí auto po tečně ze zatáčky, popřípadě Haldex provede nějakou nečekanou podpásovku, u Imprezy stačí natočit volant a naprosto exaktně vás vyvede přesně tam, kam potřebujete. A pokud to přeženete, vůz se pořád chová přísně neutrálně a o nějaké nedotáčivosti si můžete nechat leda tak zdát. Uberte plyn a auto bez nejmenší známky nervozity v mžiku poslechne.

Přidejte k tomu výborně dávkovatelné brzdy, přesné a strmé řízení s typicky ukázkovou zpětnou vazbou a máte před sebou auto, které z hlediska zábavnosti za volantem v téhle třídě jen těžko nalezne srovnatelného soupeře. Je vám to stále málo? Stačí deaktivovat plně vypínatelné ESP. Rychlosti šestistupňového manuálu zapadají do svých drah přesně, byť kolem neutrálu musíte překonat jistý odpor, a zařazení každého stupně je doprovázeno jakýmsi plastovým nepřeslechnutelným zvukem řadicí páky.

Motor je příkladně tichý a kultivovaný a při poklidné jízdě o něm nebudete ani vědět. Až ve vyšších otáčkách se od něj dočkáte klasického „boxeráckého cvrlikání“. Žádné dunivé zvuky se u Subaru nekonají. To už spíš uslyšíte hluk od odvalujících se pneumatik a aerodynamického proudění, se kterým si mohli inženýři dát trošku víc práce.

Subaru Impreza s dvoulitrovým dieselem a s menším zavazadelníkem, poslouží jako rodinné auto stejně dobře, jako kterýkoliv z konkurentů zavedených značek typu VW Golf či Ford Focus, a odmění vás za to spotřebou kolem 6 litrů. Impreza prostě nepatří k vozům, které se kupují toliko hlavou jako spíš srdcem.

Video: Subaru Impreza 2.0D

Zdroj: AutoRoad.cz

  

Sedmimístná verze modelu Partner Tepee Outdoor je vybavena dvěma standardními sedačkami pro řidiče a spolujezdce, a dále pěti samostatnými a samostatně vyjímatelnými sedačkami pro další pasažéry, což významně zlepšuje již beztak výbornou užitnou hodnotu vozu. Není problém vyjmout všechny sedačky, a získat tak královský prostor pro náklad; nebo vyjmout jen zadní dvě sedačky a užívat si dostatku místa pro 5 cestujících a navíc zavazadlový prostor o objemu 675 litrů. Pokud však zůstanou ve voze obsazeny všechny sedačky, na zavazadla již místo nezbývá, protože v tom případě je mezi opěradly zadních sedaček a víkem zavazadlového prostoru jen asi 10cm prostoru – možná tak na síťovku s menším nákupem.

Naštěstí se dají všechny sedačky nejen vyjmout, ale i sklopit, takže mohou zůstat ve voze a přesto získáte (nejsou-li obsazeny) dostatek prostoru. Vyjímání a zpětné osazování vozu sedačkami totiž není nic jednoduchého. Nemůže za to ani tak mechanismus – ten je poměrně vtipný a jednoduchý, ale samotná hmotnost sedaček, která překračuje 20 kilogramů a tak se z manipulace se sedačkami stává takřka výhradně mužská záležitost.

Pro sedmimístné provedení platí totéž, co pro ostatní verze outdoor – v celém voze je mnoho odkládacích schránek, jedna poměrně objemná dokonce přímo před řidičem na horní straně přístrojové desky. Vůz je standardně vybaven šestnáctipalcovými koly s pneumatikami o rozměru 215/55 R16, spodním krytem motoru, efektním stříbrným oplastováním, zvýšenou světlou výškou a stříbrnými střešními ližinami.

Pod kapotou pracoval známý dieselový čtyřválec 1.6 HDi o výkonu 90 koní, spojený s pětistupňovou manuální převodovkou. Síla motoru je sice dostatečná, ale při plném obsazení sedmi pasažéry, nebo (při vyjmutých sedačkách) plném naložení nákladem, je již jízda spíše trápením vozu; rozhodně pak může být potíž i na D1 udržet stabilně 130 km/h, zvláště, zpomalí-li vás před dlouhým stoupáním kamion. Motor má tichý a kultivovaný chod a příjemnou spotřebu  nafty, která se ve městě městě pohybuje okolo sedmi litrů, na dálnici těsně nad šesti litry, a na okreskách při poklidné jízdě se dá jezdit za pět litrů na 100 kilometrů.

Jízdní vlastnosti jsou i při maximálním obsazení na slušné úrovni – snad jen řízení je méně komunikativní, ale vůz se v zatáčkách příliš nenaklání a dobře drží zvolenou stopu. Trošku slabší je výkon brzd, které mají tendenci při plném zatížení vadnout.

Ve voze rozhodně potěší napájecí zásuvka 12V v zavazadlovém prostoru, kterou bohužel není možnost používat bez běžícího motoru. Lépe řečeno – po zastavení běhu motoru ještě asi 5 minut zásuvka i rádio fungují, ale poté se na displeji objeví informace „entering economy mode“ a navzdory zapnutému klíčku v zapalování je vypnuto napájení jak rádia, tak zásuvky – pokud tedy chcete například vysát interiér vysavačem napájeným z palubní sítě, čeká vás několikeré nastartování, nebo zbytečný běh motoru na volnoběh. Opět vyzdvihuji přítomnost druhého vnitřního zpětného zrcátka, kterým lze sledovat dění ve voze na zadních sedadlech, vyjímatelnou středovou konzolu mezi predními sedačkami i sklopné opěrky ruky pro řidiče a spolujezdce a výklopné jídelní stolečky na zadní straně opěradel předních sedaček.

Peugeot Partner Tepee outdoor je rozhodně povedený rodinný vůz, v sedmimístné verzi s ještě lepšími užitnými vlastnosti a variabilitou interiéru. Za poměrně příznivou cenu získáte obrovský užitný prostor, úsporný motor a nezáludné jízdní vlastnosti na špici vozů této třídy.

Zdroj: AutoRoad.cz